DE UK SK CZ

Nezežloutne mi můj snubní nebo zásnubní prsten z bílého zlata?

Často se objevuje otázka zákaznic, jak je to se žloutnutím šperků z bílého zlata. Proto bych se rád pokusil toto téma trochu rozebrat.

 

Jednoduchá odpověď je taková, že šperk z bílého zlata při nošení zežloutnout může. Ale také nemusí. Jak je to možné? Je to proto, že slitin bílého zlata používaného k výrobě je víc druhů. Potom tedy záleží na tom, z jakého bílého zlata byl šperk vyroben.

V přírodě lze nalézt jako surovinu pouze žluté zlato.

Bílé zlato vzniká slitím (legováním) ryzího žlutého zlata s obecnými kovy bílé barvy, které pak původní žlutou barvu zlata ve slitině „přebijí“. U bílého zlata  se přidává zinek, nikl a paladium. A vzájemný poměr těchto kovů ve slitině vytváří intenzitu její bílé barvy, ale ovlivňuje i mnoho jiných jejich vlastností důležitých ve výrobě např. tvrdost a slévatelnost.

 

Bílé zlato lze rozdělit na tři druhy:


Bílé zlato s obsahem paladia - tyto slitiny bílého zlata mají pěkně bílou barvu, jsou měkké-dobře se do něj zasazují kameny, proto se používají většinou jen pro části šperků osázených kameny. Pro šperky vystavené většímu zatížení při nošení jako jsou např. snubní prsteny nebo zásnubní prsteny není pro svou malou tvrdost příliš vhodné. Navíc paladium je velmi drahé.

Bílé zlato s obsahem zinku - slitiny se zinkem jsou tvrdší než slitiny s paladiem, ale ne zase příliš tvrdé, proto jsou dobře opracovatelné a hlavně jsou dobře slévatelné. Z toho důvodu je používají hlavně velkovýrobci vyrábějící šperky metodou odlévání do ztraceného vosku. A to je již v dnešní době drtivá většina sériově vyráběné, nejčastěji dovážené produkce. Tento druh bílého zlata má nádech barvy do žluta-jeho intenzita je podle vzájemného poměru dalších příměsí vedle zinku.

Bílé zlato s obsahem niklu - niklové slitiny bílého zlata mají pěknou bílou barvu. Jsou však velmi tvrdé a proto hůře opracovatelné. Nehodí se k odlévání, proto bílé zlato s obsahem niklu se v sériové výrobě nepoužívá. Z tohoto bílého zlata vyráběli a ještě ho používají zlatníci pro ruční výrobu šperků. Pro svou tvrdost jsou takto vyrobené šperky odolnější, a proto je niklové zlato vhodné třeba pro výrobu snubních nebo zásnubních prstenů.

Problém je ale v tom, že při nákupu šperku zákazník nepozná, z jakého druhu bílého zlata je šperk vyroben. Jestli ze slitiny která je nažloutlá nebo je pěkně bílá. To proto, že šperky z bílého zlata se nakonec potahují vrstvičkou rhodia. Rhodium je platinový kov, který má krásně bílou barvu. Na šperk se nanáší galvanizací, to je povrchová úprava jako třeba zlacení.


Snubní prsten vyrobený z bílého zlata s nádechem dožluta se při nošení jako každý šperk opotřebovává. Postupně se z něj „ošoupe“ bílé rhodium, při nošení se udělá nějaký ten škrábanec a na povrch vyleze původní nažloutlá barva zlata. V praxi se lze setkat dokonce s tím, že neseriozní obchodníci nechávají přetáhnout rhodiem žluté zlato, ve snaze prodat ho za bílé. Takto upravený šperk v krátké době sleze a není ani žlutý, ani bílý.

Takže končím, kde jsem začal. Jestli zlatý šperk vydrží pěkně bílý, záleží na tom, z jaké slitiny bílého zlata byl vyroben.